Dnes bych vám chtěla představit jeden text, který jsem psala minulý školní rok jako úkol na seminář z českého jazyka. Zadání znělo: napsat interview s literární postavou, což je velmi originální nápad. Já jsem v té době byla naprosto okouzlena příběhem Marka Watneyho z knihy Marťan od Andyho Weira, a tak jsem se s ním rozhodla sepsat rozhovor s tím, že jsem do role reportérky obsadila další postavu, která v knize vystupuje právě pod tímto povoláním. Má snaha byla zachytit jejich charaktery, což se mi doufám podařilo. :)
Předem bych chtěla upozornit, že jisté údaje, které se v Interview vyskytují, nemusí být nutně shodné s knihou. Berte také na vědomí, že se v textu vyskytují spoilery na celý příběh, tím pádem ho doporučuji číst především lidem, kteří jsou obeznámeni se všemi skutečnostmi, jež se v ději staly. Závěrem bych chtěla říct, že je to má práce, tudíž se na ni vztahují autorská práva. A teď už hurá do čtení!
Text obsahuje spoilery na knihu Marťan!
Interview s Markem Watneym
Veronika Kubecová
Kniha: MarťanAutor: Andy Weir
Postavy:
- PR manager NASA, komunikace a styk s médii – Annie Montrose
- Astronaut, botanik, člen mise Ares III – Mark Watney
Mark s Annie sedí v sále NASA speciálně vyhrazeném pro dnešní smršť otázek od médií.
Annie Montrose: Zdravím! Vítám vás opět po delší době s dobrými zprávami! Dnes tu mám speciálního hosta, který dokázal žít na Marsu přes jeden rok. Celá planeta Země – doslova přilepená u obrazovek – sledovala každý jeho krok a netrpělivě vyčkávala na shledání s ním. Prosím, přivítejte Marka Watneyho!
Mark Watney: Děkuji za milé uvedení. Přeji hezké ráno.
Annie: Vám také, Marku! Jak se dnes máte? Jak se vám vstávalo po první noci zde na Zemi?
Mark: Pořád si nějak nemůžu zvyknout na to, že jsem na Marsu mohl spát o čtyřicet minut déle, takže hádejte, Annie. Přišel jsem o čtyřicet minut drahocenného spánku! Smích.
Annie: Zajímavý poznatek. Spánkový deficit točící se okolo čtyřiceti minut je jistě zdrcující. Ale co teprve my ostatní? Já jsem kvůli vám probděla nemálo nocí. Zachichotání. Teď se ale přesuňme k otázkám, a protože jich je opravdu mnoho, rovnou začneme.
Mark: HU-RÁ. Ironický úšklebek.
Annie: Lidé po celé planetě vzdávají hold vaší posádce Ares III, která se pro vás obětovala a vrátila se vás zachránit. Považujete to za hrdinský čin nebo pouhý rozmar a zbytečně vyhrocené emoce?
Mark: Když jsem se o tomto plánu dozvěděl, bylo mi jasné, jak se velitelka Johanssenová rozhodne. Ne, že bych ji v tom nepodporoval, vždyť díky mým parťákům jsem tady živý a zdravý. I přesto, že jsem se o ně neuvěřitelně bál, bylo mi jasné, že oni jsou má poslední šance, kterou musím maximálně využít.
Annie: Slyším, že mezi sebou máte opravdu vřelé vztahy. Co vám ale první přišlo na mysl, když jste se probudil z bezvědomí sám na Marsu? Obviňoval jste je z toho, že vás tam nechali?
Mark: Annie, vy jste si ale neposlechla žádnou mou zprávu pro NASA, že? V prvních několika zprávách jsem vždy zdůraznil to, že oni za nic nemohou. Velitelka se zachovala správně. Raději obětovat jednoho člena než celou posádku.
Annie: Z posádky jste měl jedno z nejnižších postavení. Bral byste místo velitele?
Mark: Nejsem si zcela jist. Dělat těžká rozhodnutí s vážnou tváří mi nikdy moc nešlo. Úsměv.
Annie: Dobrá, přejděme tedy dál. Odkašlání. Většinu pracovníků NASA velice zaujal váš záhonek brambor v hubu. Jak jste ho dokázal zničehonic vytvořit?
Mark: Já jsem přece B O T A N I K, Annie. Tohle mám v popisu práce.
Annie: V popisu práce jste už ale neměl předělání celého roveru na extrémně dlouhou a náročnou cestu. Nebál jste se, že by se vaší chybou mohlo něco pokazit?
Mark: Bál jsem se, hodně. Ale kdybych to neriskoval, nikdy bych teď tady před vámi neseděl. Navíc jsem věřil, že všechno bude dobré.
Annie: Jaké byly vaše pocity před konečným odletem z Marsu?
Mark: Je to sice trochu ironické, ale najednou jsem tam chtěl zůstat. Bude mi to určitým způsobem vždycky chybět, i když znovu bych to už podstoupit nechtěl.
Annie: Kdyby se váš výstřel do vesmíru nepovedl, jak dlouho byste na Marsu ještě přežil?
Mark: Jídla mi na moc dní nezbylo. Mé milované brambory by mě nedokázaly zachránit. Sarkastický smích. Brzy bych byl mrtvý.
Annie: Kdyby se vám ale podařilo udržet si brambory, dokázal byste přežít do příletu Aresu IV?
Mark: Měl jsem to tak vypočítané. Můj původní plán byl čekat na přílet další mise. Bohužel Mars se rozhodl jít proti mým výpočtům a vůbec proti všemu, co jsem vymyslel, takže to nakonec dopadlo úplně jinak.
Annie: Můžete být ale jedině rád. Na Marsu byste jinak musel čekat o pár let déle a domů byste se dostal až za opravdu dlouhou dobu.
Mark: To ano. Čekání by bylo úmorné. Už ten jeden rok bez kontaktu s lidmi mi přišel jako věčnost. Když nemáte s kým komunikovat, hodně to odnáší vaše psychika. Opuštěný člověk uprostřed ničeho se dle mého rychleji zblázní, než stihne vyhladovět.
Annie: Můžete to pak probrat s NASA psychology, určitě ocení váš poznatek. Teď nám ale, Marku, prozraďte něco o svém soukromém životě. Chodíte s někým? Máte tady ženu, která na vás po dlouhé roky čekala a strachovala se o vaši osobu?
Mark: Ne.
Annie: Jsem si ale téměř stoprocentně jistá, že teď se k vám ženy doslova pohrnou. Co na to říkáte?
Mark: Sakra, Annie, co bych na to asi měl říkat? Jsem chlap a ženskou jsem neviděl šíleně dlouhou dobu, když tedy nepočítám velitelku Johanssenovou a kolegyni Lewisovou – jsou to spíš už jak moje sestry. Smích.
Annie: Takže si hodláte někoho najít?
Mark: Doprdele, Annie, vy jste mi fakt nechyběla. Myslel jsem, že se tohle interview bude týkat hlavně mého pobytu na Marsu, ale evidentně jsou tady i zajímavější věci jako například můj (ne)sexuální život. Smích.
Annie: Dobrá. Vraťme se tedy ještě na chvilku k Marsu, než vás propustím. Myslíte si, že by se tam za několik desítek let mohlo dát žít jako zde na planetě Zemi?
Mark: S naší neustále se vyvíjecí technikou určitě ano, ale velkým problémem je nepřítomnost vody a řídká atmosféra. Jinak bych taky řekl, že na Marsu funguje karma dvakrát tak silněji než tady, ale tak už je pak o jednotlivých lidech. Úšklebek.
Annie: Děkuji vám za názor a váš čas na toto interview! Odpoledne v 16:00 pokračujeme! Zatím přeji hezký den, Marku.
Mark: Vám také, Annie, vám také…
