Moje tvorba: Báseň Titanic

V tomto článku vás chci uvést do nové rubriky Moje tvorba. Říkala jsem si, že by bylo celkem hezké, kdybych tu jednou za čas přidala něco ze svého šuplíku. Může jít jak o poezii, tak i o prózu. Tentokrát vám tu chci představit svoji báseň, která vznikla původně z delšího sonetu. A o autorských právech snad ani nic říkat nemusím. :-)

Letos v září jsme dostali ve škole za úkol napsat sonet. Téma bylo libovolné. Já jsem se tedy rozhodla inspirovat světoznámým filmem Titanic. Samotný sonet vznikl během pěti minut. Výslednou práci jsem zaslala učiteli na e-mail, který ze sonetu do dalšího dne udělal kratší báseň. Dle mého názoru vypadá nejen esteticky lépe, ale i báseň více zapůsobí a předá svou myšlenku. Touto cestou bych učiteli ještě jednou ráda poděkovala. Samozřejmě vám tu představím nejprve upravenou verzi, poté původní sonet. Určitě mi dejte do komentářů vědět, jaký máte na moji tvorbu názor a jestli se vám více líbí upravená nebo původní verze.

Titanic

Když neměl ani na sušenku

Pohodila svými vlasy

U oceánu pro chuďasy

A nabídla mu svoji sklenku

I tancovali po nocích

A také spolu v seskocích

Do studené vody smrti

Dále bych vám tu tedy chtěla představit původní sonet, ze kterého vznikla předešlá báseň. Jak si určitě po přečtení všimnete, u předchozí básně zmizela první a poslední sloka sonetu.

Titanic

Obyčejný chlapec z venku,
bez peněz a bez krásy,
však jeho srdce plné lásky,
myslel v noci na svou ženku.

Když neměl ani na sušenku,
pohodila svými vlasy,
u oceánu pro chuďasy,
a nabídla mu svoji sklenku.

I tancovali po nocích,
a také spolu v seskocích,
do studené vody smrti.

Daroval jí život svůj,
i přes nářeky: „Stůj, jen stůj!“,
teď je srdce její na padrti.